Japanologie

Zdroj: Kopie malby Sumi-e. Online. In: Ryuurui. 2013. Dostupné z: http://www.ryuurui.com/uploads/1/5/4/8/15489306/308511.jpg?507. [cit. 2025-03-12].

Jazyk

Japonština se skládá za dvou slabičných fonetických abeced spolu s čínskými znaky, které mají jak výslovnost tak i význam.

Jedná se o abecedy Kana a Kandži.

KANA

Kana se dělí na dvě různé abecedy: Hiragana a Katakana.

Je uspořádána do fonetické tabulky hlásek, která je stejná pro Hiraganu i Katakanu, nazývanou Godžuonzu. Ta obsahuje 46 zvuků.

Hiragana je nejmladší z abeced a používá se při zápisu běžných japonských slov a vět, pokud nemají zápis v Kandži, nebo pokud se předpokládá čtenářova neznalost čínských znaků.

Katakana se používá pro psaní přejatých slov a jmen, zároveň se používá pro zvýraznění textu stejně, jako bychom my použili tučné písmo, nebo kurzívu.

Kana také obsahuje různé druhy hlásek:

1. Znělé hlásky = Dakuon nebo Nigori, které se zapisují dvěma čárkami nad některými hláskami.

2. Poloznělé hlásky = Handakuon, což zapisujeme kroužkem nad určitými hláskami.

3. Složené slabiky = Jóon, ty zapíšeme u hlásek končících na "i" tím, že za danou hlásku napíšeme malý znak pro hlásku začínající na "j".

4. Zdvojené hlásky = Sokuon, zapíšeme malým znakem pro "cu" před hláskou, kterou chceme zdvojit.

5. Prodloužení = Čóon, používá se po slabikách obsahující libovolnou samohlásku přidáním té samé samohlásky, nebo u samohlásek "e" a "i" přidáním samohlásky "i".

Pro kanu (konkrétně hiraganu) existují i dva speciální názvy:

1. Okurigana = hiragana, zapsaná po kandži.

2. Furigana nebo Rubi = malé znaky kany (často hiragany) zapsané nad Kandži jako přepis pro lidi, kteří by znaky nemuseli umět přečíst.

Zdroj: Kana. Online. In: Jazyky-online.info/japonstina/. 2013. Dostupné z: https://www.jazyky-online.info/japonstina/kana.gif. [cit. 2025-03-12].

KANDŽI

Jelikož nemají pouze fonetický význam, ale nesou i hlubší informaci, je nutné pro nás znát o každém znaku 3 fakta:

1. Postup tahů při psaní daného znaku.

2. Význam znaku.

3. Druhy čtení znaku - Onjomi = čínské nebo synojaponské čtení, které se zapisuje většinou katakanou a Kunjomi = japonské čtení, to se naopak zapisuje většinou hiraganou.

MYŠLENÍ

Naučit se znaky je pro zkoušky podstatné, musíte je umět psát i číst, to ale nestačí k plnému pochopení japonštiny a jejímu ovládnutí.

Japonština používá mnoho homonym, skrytých významů a čtení mezi řádky. Proto je potřeba i umět přemýšlet jako typický Japonec.

S tím nám pomáhá teorie Nihondžinronu. Než o něm ale budu plně hovořit, zmíním zde koncepty z něj potřebné pro jazyk:

1. Honne x Tatemae - Jelikož se jedná o filozofický koncept, dá se vyložit mnoha způsoby. Forma x formálnost, což říká, že forma (Tatemae) je důležitější než formálnost (Honne). Pokud bych to měla vysvětlit na příkladě, tak když někomu dáme dárek, nezáleží na tom, co jsme mu dali, ale na tom, že jsme si vzpomněli a kolik práce jsme do přípravy dali. Zároveň je občas vnímán jako Honne - pravda; západní země a Tatemae - lež; Japonsko.

2. Tate Šakai - Jedná se o japonský termín označující vertikální společnost. To znamená, že je společnost rozdělena do vertikálních řad podle věku, pohlaví, sociálního postavení a hierarchii v organizaci.

3. Senpai x Kóhai - Neboli význam seniority zasahující do všech aspektů života v Japonsku. Vůči starším se vyjadřuje úcta, která může být odměněna pomocí staršího mladšímu. Nejedná se pouze o babičky a dědečky, ale i o starší spolužáky, atd.

4. Šúdan Išiky - Tento termín vyjadřuje další filozofický koncept - konkrétně kolektivismus. Ten nám říká, že dále se společnost dostane soustředěním se na celek, nikoli na jednotlivce. Proto jsou upřednostňovány skupiny a samotný jedinec nemá váhu. Je oddělována hranice mezi vnějškem kolektivu (= Soto) a vnitřkem kolektivu (= Uči). Dovolím si parafrázovat japonského autora Šúsaku Endó, který ve své knize Samuraj přirovnal Japonce ke společenství mravenců, což, jak vidíme, není daleko od pravdy.

5. Newamaši - Což je pojem označující obcházení kořenů. Původně začal jako přechod od výrazného divadelního kabuki make-upu k dnešnímu modernímu dívčímu make-upu. Používá se ale pro libovolné společenské změny a jako symbol modernity.

Kultura

Japonsko je kulturně velmi rozmanitá země. Pokusím se zde rozebrat tyto aspekty: Jídlo, Nihondžinron, Tradiční divadlo, Filmy, Tradice, Náboženství.

Pro kompletní pochopení kultury je ale potřeba vnímat všechny aspekty japonské společnosti dohromady jako celek.

JÍDLO

Snad nejzákladnější částí kultury každého státu je jeho kuchyně a u Japonska tomu není jinak.

Kuchyni dělíme na japonskou a západní - tedy Wašoku a Jóšoku.

WAŠOKU

Základní sožkou je rýže. Tu obsahují všechny jídla dne a největšími producenty japonské rýže jsou prefektury na severu země. Japonci obecně neuznávají jinou než čistě japonskou rýži.

1. Donburimono - nejjednodušší jídlo. Jedná se o misku s rýží, která na vrchu obsahuje doslovně "něco" - Donmono. Pro japonce je to alternativa našeho fast-foodu.

2. Očazuke - jídlo podávané v nálevu zeleného čaje. Něco jako čajová polévka. Důkazy o tomto pokrmu jsou už z roku 794. Původně se jednalo o jídlo chudých lidí. Mnohdy kombinované se švestkou Umeboši.

3. Onigiri - jedno z nejpraktičtějších jídel. Jí se jako svačina. Rýžová kulička nebo trojúhelníček podávaný v řase Nori plněný jakoukoliv pochutinou - nejčastěji lososem nebo umeboši. Jeho praktičnost je prokázána tím, že je levné a dostupné kdekoliv.

4. Suši - nejznámější jídlo. Existuje více druhů - Maki a Nigiri. Maki je rýžová rolka v Nori v jejímž středu se nachází libovolná pochutina. Nigiri je rýžový hranol, který má pochutinu položenou na sobě a může být obmotán úzkým proužkem Nori pro stabilitu. Pro oba druhy platí, že je rýže dochucena speciální omáčkou z rýžového octa.

5. Miso polévka - nejzdravější polévka. Miso označuje pastu vzniklou fermentací sójových bobů, soli a houbou Koji. Může se lišit podle oblasti, kde bylo Miso vyrobeno na červené, hnědé a bílé. Různé barvy způsobuje různá doba fermentace - čím delší, tím tmavší a čím je tmavší, tím je silnější.

6. Cukemono - nakládaná zelenina. Například Daikon = bílá ředkev nebo Renkon = lotosový kořen. Dále sem patří sójové boby, čaj, mořské plody, atd.

7. Unagi - úhoř podávaný jako Donburi, přičemž nejkvalitnější je z oblasti Šizuoka.

8. Gjóza - těsto s masem nebo zeleninou uvnitř, přišlo do Japonska z Číny.

9. Menrui - těstovinová jídla, která se stejně jako rýže jedí prakticky každý den. Mezi nejznámější patří Rámen, jedná se o masový vývar s nudlemi. Používají se 2 typy těstovin - Rámen Udon a Rámen Soba. Nudle Udon jsou tlusté a světlé, zatímco Soba úzké a tmavé. Liší se v typu mouky použité na výrobu.

10. Naberjóri - hrncová jídla (Nabe = hrnec), něco jako naše "víkendové polévky". Vše se uvaří v jednom hrnci, např. Mocunabe.

Zdroj: Polévka Miso. Vlastní. Vytvořeno pomocí AI.

JÓŠOKU

Tyto jídla jsou narozdíl od klasických japonských jídel těžší, masná a mastná.

1. Karé raisu - "curry rice". Ukradeno z Indie v době Meidži a prohlášeno za japonské národní jídlo.

2. Omuraisu - "omelet rice". Rýže podávaná se zabalenou omeletou navrchu, před jezením se omeleta rozřízne tak, aby pokryla celou plochu rýže.

WAGAŠI

Jedná se o japonské sladkosti.

1. Moči - tradiční rýžové koláčky. Často plněné zmrzlinou nebo Azuki.

2. Azuki - sladké červené fazole používané jako sladidlo, nebo při výrobě zmrzliny.

3. Dango - japonské rýžové knedlíčky podobné Moči ale rozdílné v postupu přípravy. Mohou být připravované ze zeleného čaje a podávané na špejli v počtu 3 - 5.

4. Anko - pasta z Azuki.

6. Sladkosti s příchutí zeleného čaje - pocky, kit kat, atd.

7. Yokan - sladkost z Azuki, malá, lesklá, želatinová cihlička.

8. Pan - sladká houstička v různých tvarech, např. Meronpan ve tvaru melounu.

9. Anpan - sladké pečivo plněné Anko.

Zdroj: MIZUNO, Toshikata. Tea Ceremony. Online. In: Ukiyo-e. C.1890-1900. Dostupné z: https://data.ukiyo-e.org/aggv/scaled/20734.jpg. [cit. 2025-03-12].

NÁPOJE

Hlavním nápojem je logicky čaj. Ve většině restaurací v Japonsku ho k jídlu dostanete zdarma. Japonský čaj poznáte jednoduše podle názvu - pokud jeho název končí na -oča, pak se s největší pravděpodobností jedná o japonský čaj (v japonštině Oča = čaj naproti tomu Kóča = západní čaj).

Pochází původně z Číny a do Japonska byl dovezen v 6. století jako dárek císařovně Suiko. Spolu s ním byly dovezeny i buddhistické spisy, čajová kultura vzrůstala pospolu s budhismem díky mnichům.

Pro čaj byl důležitý rok 1191, kdy mnich Eisai přivezl ze studií v Číně semínka čajovníku. Později založil zenovou buddhistickou sektu Rinzai, její součástí bylo pití čaje, propagoval jej jako lék.

První japonská kniha o čaji - Kissa jódžóky = Pojednání o prospěšnosti čaje byla sepsána až v roce 1211.

Čaje mají spousty tradic. Známé jsou čajové rituály.

Oblasti pěstování čaje:

1. Udži - odborníky označována za nejkvalitnější oblast, výroba Senči a Mačči.

2. Šizuoka a Kagošima - největší producenti čaje. Kagošima je druhá po Šizuoce, z Kagošimy pochází pár známých značek - Čiranča, Mizobeča, Sacumača.

3. Jame - čajová pole z Fukuoky, chuť čaje ovlivňuje počasí.

Japonský čaj není pouze zelený - Mačča, Hódžiča, Mugiča, Senča, Sobača, Kombuča, Goboča, Genmaiča.

Dalším hlavním a známým nápojem je Saké nebo jinak řečeno Nihonšu. Jedná se o alkoholický nápoj, konkrétně o rýžové víno.

Složení je rýže, voda a kvasinky. Obsah alkoholu je průměrně mezi 14 a 17 procenty, dosahovat může ale až 25 procent.

Pije se z malých keramických mističek a první se podává společensky nejvýznamnějšímu člověku. Může se pít jak v teplé, tak i ve studené podobě, teplota ale nesmí překročit 30 stupňů Celsia.

Mezi méně známé nápoje patří ještě například Umešu, což je švestkové víno.

Jídlo je také součástí mnoha svátků a zvyklostí. Během festivalů = Macuri jsou rozestavěny stánky zvané Jatai.

1. Oseči rjóri - novoroční jídla. Tradiční jídlo v dřevěných krabičkách.

2. Šódžin rjóri - bezmasá jídla budhistických mnichů v dobách půstu.

3. Kaiseki rjóri - slavnostní jídla mající původ v čajovém obřadu Sado.

Každý region má své speciality.

1. Hokkaidó - krabi, jikry a mořské plody.

2. Aomori - jablka, tuńák.

3. Iwate - tmavé Miso.

5. Akita a Jamagata - Naberjóri.

6. Mijagi - ústřice, Moči.

7. Kantó - Nattó, v prefektuře Točigi - jahody, Gjóza, v Jokohamě zase - Sanmamen.

8. Kansai - v Kjótu - Cukemono a Jacuhaši, Nagoja - tmavé Miso s řízky Misokacu, v Kóbe - hovězí maso, Ósaka a Hirošima - Okonomijaki, v Jamaguči - čtverzubec Fugu.

9. Kjúšú - vepřové a kuřecí maso, jídla se velmi sladí.

10. Okinawa - vepřové maso.

ETIKETA

Jídla se rozdělují do mističek a jí se hůlkami. Při jídle platí pár základních pravidel:

1. Nemluvte při jídle s šéf kuchařem.

2. Používejte vlhčené ubrousky.

3. Nemixujte sójovou omáčku a wasabi dohromady.

4. Suši jezte rukama.

5. Do sójové omáčky namáčejte pouze rybu.

Dále platí základní pravidla pro jezení hůlkama:

1. Sašibaši - nabodávání jídla hůlkami.

2. Neburibaši - olizování hůlek.

3. Cukitatebaši - nabodávání hůlek do misky s rýží.

4. Hiroibaši - předávání kousků jídla z hůlek do hůlek.

5. Majoibaši - nerozhodné vybírání jídla.

6. Nigiribaši - uchopení misky nebo talířkou rukou, ve které držíme hůlky.

7. Josebaši - přisunování si nádobí hůlkami.

8. Uriagebaši - ukazování hůlkami vzhůru nebo na osoby kolem.

9. Watašibaši - odkládání hůlek napříč jídelní misku k tomu slouží Hašidai.

ZVLÁŠTNOSTI

Džidó hanbaiky - prodejní automaty.

Ekiben - Bentó prodávané na cesty.

Bentó - svačinové boxíky.

Fugu - vysoce jedovatá ryba, mohou ji připravovat jen speciální kuchaři. Toxin způsobí ochrnutí svalů a oběť se udusí při plném vědomí.

Nattó - fermentované sójové boby, zdravé ale se silnou vůní a chutí.

Sóju - sójová omáčka, základní dochucovadlo z fermentovaných sójových bobů.

Rýžovary - každý vlastní rýžovar - vaření rýže berou velmi vážně.

Wasabi - japonský křen, patří mezi další základní dochucovadla.

NIHONDŽINRON

Pod tímto pojmem se skrývá mnoho významů, v přesném překladu zní "Teorie o Japoncích", dá se ale vyložit i jako teorie o japonské národní a kulturní svébytnosti. Opírá se o otázky národní identity a jejího bytí. Tento pojem získal na popularitě po druhé světové válce.

Přímo z něj vychází, že pro cizince je nemožné stát se plnohodnotným japoncem. Japonci pro cizince používají dva výrazy Gaidžin - neuctivý cizinec a Gaikokudžin - uctivý cizinec.

Pojďme si jednotlivě rozebrat příčiny japonské identity:

GEOGRAFICKÉ VLIVY

Izolovanost - jakožto ostrovní komplex (= Šimaguni kódžó) bylo Japonsko dlouho izolované od zbytku světa. Nejbližším národem pro ně byli korejci vzdáleni 190km.

Zdroj: Map of Japan with prefecture numbers. Online. In: MDPI.com. 2025. Dostupné z: https://pub.mdpi-res.com/covid/covid-05-00024/article_deploy/html/images/covid-05-00024-g001-550.jpg?1739865598. [cit. 2025-03-12].

DEMOGRAFICKÉ VLIVY

1. Žije zde 127 milionů obyvatel a rozlohou je Japonsko přibližně 5x větší než Česká republika.

2. Japonsko je relativně národnostně homogenní, pouze 1,5 procent obyvatel jsou cizinci.

3. Gerontokracie - senioři sami sebe staví před lidi v produktivním a předproduktivním věku.

4. Japonci staví dobro komunity před dobro jednotlivce, vnímání něčeho jako země nebo státu je pro ně ale relativně nové. Kulturní nacionalismus jako takový je možno vnímat až v kontrastu s něčím nejaponským.

ČASOPROSTOROVÉ VNÍMÁNÍ

Vnímání času v historii určovalo náboženství, pro nás jakožto potomky křesťanů je běžné vnímat čas jako úsečku - byl začátek všeho a přichází konec, pro buddhistické národy je běžné vnímání polopřímky - vše začalo, ale je nejasné, jak, nebo jestli to vůbec skončí, pro Japonce je přirozené vnímat čas jako přímku nebo kruh - nekonečno přítomností plyne odnikud nikam, minulost a budoucnost není vázána na přítomnost.

Od toho můžeme odvodit, že japonci uznávají Prezentismus - dávají důraz na přítomnost.

Japonci vnímají vztah a rozdíl mezi prostorem profánním (= Konojo) a sakrálním (= Anojo), první svět nás připravuje na druhý. Jsou ale provázané - mrtví žijí s námi na zemi.

Koncept Ma (= 間 = mezi) říká, že časový a prostorový aspekt se spojuje - Džikan (= 時間 = čas) a Kúkan (= 空間 = prostor)

Dále zmíním aspekty rozebrané v kapitole o jazyce - Šúdan išiky, Tate šakai, Senpai kóhai, Honne tatemae, Newamaši, přidám jen dodatek, že hierarchie v japonsku vychází z konfuciánských norem.

STUDIUM

Zde předložím výpis třech nejvýznamnějších antropologů, kteří Nihondžinron studovali.

1. Ruth Benedict - američanka, která během druhé světové války dostala úkol zkoumat japonskou společnost, nikdy ale v Japonsku nebyla, pro výzkum komunikovala s japonskými migranty.

Sepsala dílo Chryzantéma a meč, ve kterém rozebírá společenskou hierarchii, kulturu viny a kulturu studu.

2. Nakane Čie - japonská profesorka na Tokijské univerzitě.

V jejím díle Japonská společnost rozebírá Tate šakai a koncept Senpai kóhai.

3. Doi Takeo - japonský již zesnulý psychoanalitik a spisovatel.

Jeho nejprodávanější kniha Anatomie závislosti (= The anatomy of dependence = Amae no kózó) rozebírá koncept Amae specifický pro Japonce a často označován za klíčový pro pochopení japonské psychologie. Pochází ze slovesa Amaeru, což znamená "záviset na shovívavosti druhého".

Doi označil Amae za japonskou potřebu být schopen záviset na ostatních.

KRITIKA

Začala vznikat až po prasknutí bublinové ekonomiky v 90. letech 20. století, kdy se projevil úpadek zájmu veřejnosti o myšlenky unikátnosti Japonska.

Kritik Harumi Befu vznesl myšlenku, že Nihondžinron je symbolem japonského patriotismu, který nahrazuje státní symboly, které byly poskvrněny během druhé světové války.

V 80. letech 20. století vyšly publikace autorů, kteří v nich Japonsko kritizovali, což mělo za důsledek narušení představy o jeho jedinečnosti.

Vznikala i díla poukazující na prvky japonské a euroamerické společnosti.

Během Japonského ekonomického vzrůstu ve 20. letech před prasknutím bubilny vznikl pojem Japan-bashing, který označoval negativní postoj vůči Japonsku.

VZTAH MUŽŮ K ŽENÁM

Japonsko bylo velmi ovlivněno kunfucianismem, který nařizoval ženě podřídit se zprvu otci, poté manželovi a nakonec synovi.

V součastnosti v důsledku americké okupace jsou obě pohlaví zrovnoprávněné, avšak od žen se stále očekává péče o domácnost a děti. Muž je ten, kdo se stará o finanční vyžití.

U obou pohlaví ale postupně dochází k odloučení od jejich klasických rolí. Mladé ženy v Japonsku touží po vzdělání a vlastní kariéře (pojem "Kyaria U-man" = Career woman = pracující žena), to nejspíše podporuje problém stárnoucí populace - ženy se nevdávají, tedy mají méně dětí. Také roste velký počet mladých, převážně mužů, kteří nemají zájem opustit rodiče a formovat vlastní kariéru (pojem "Šinguru paradaizo" = Single pradise = Ráj samoty).

TRADIČNÍ DIVADLO

Pod pojmem divadlo si japonec a evropan představí něco úplně jiného. Japonská divadla působí na emoce, zaměřují se na harmonii a klid duše.

Často je hra doprovázena klasickými hudebními nástroji, hovoří se starou, táhlou japonštinou a představení bývají velmi dlouhá.

Do seznamu UNESCO spadá Nó, Kabuki, Kjógen a Bunraku.

Vznik se řadí do doby Muromači, vyvinulo se z rituálních tanců, cílem bylo pobavit bohy nikoli diváka, který pouze přihlížel. Proto se dodnes v divadle netleská.

NÓ

Zdroj: Noh music. Online. In: PBS LearningMedia. Rok vydání není uveden. Dostupné z: https://image.pbs.org/poster_images/assets/Noh_music_ps.JPG. [cit. 2025-03-12].

Vzniklo jako jedno z prvních divadel ze Sarugaku a Dengaku ve 14. století. Mezi hlavní představitele spadají Kannami, jeho syn Zeami a vnuk Komparu Zenčiku. Z toho se dá také odvodit, že herectví je součástí rodinné linie a ne každý se může stát hercem nebo dramatikem.

Představení může být hráno samo nebo s mezihrou Kjógen, pak je nazýváno Nógaku.

Nó je velmi filozofické a nese téma přírody, krásy a pomíjivosti, postrádá akci. Původní význam her byl k propagování budhismu.

Důležitou symboliku, atmosféru a vykouzlení děje nese hudba, která je pro Nó klíčovou složkou. Doprovod tvoří 8 sboristů a hudba složená z tradičních japonských nástrojů. S tím je spojen skromný tanec herců k vyjádření emocí postavy. Vše, ať už pohyby, mluva, nebo děj samotný se děje velmi pomalu, v časové linii se skáče napříč úseky.

Nejdůležitější součástí Nó a poznávacím znakem jsou masky. Jsou dřevěné, malované a otvory pro oči mají velmi malé, proto musí herci mít pohyby přesně zapamatované. Doplněním kostýmů jsou róby Šózoku. Sboristé nosí klasická černá Kimona.

Rekvizity a dekorace nesou hlubší význam, nejčastější rekvizitou jsou vějíře namísto mečů, štítů a mnoha dalšího. Dekorace na pozadí jsou často bambusové.

Mugen-nó = duchovní

Genzai-nó = realistické

Júgen = s "klasickým půvabem"

Hijúgen = mladší bez "klasického půvabu"

Šira = hlavní postava

Cure = průvodce hlavní postavy

Waki = putující mnich

Všechny postavy musí zapojit veliké soustředění, herci jejich role dědí a už od dětství jsou vyučováni k perfektnímu provedení dané role.

Momentálné existuje pět škol Nó:

1. Kanze - založena Zeamim

2. Konparu - založena Zenčikuem

3. Hóšó

4. Kongó

5. Kita

Existuje 3000 her, ze kterých se hraje pouhých 250 označovaných jako Genkókjoku.

Zeami a Zenčiku spolu sepsali Nógakuron, jehož součástí je i sbírka Fúšikaden.

Mezi významné hry patří Sumidagawa, kterou sepsal Kanze Motomasa. Je sepsána na základě kapitoly z Iserských vyprávění a odehrává se v Tokiu u řeky Sumida.

Další významnou hrou je Aoi no Ue od Zeamiho a nese příběh dámy z knihy "Příběh prince Gendžiho".

KJÓGEN

Zdroj: Kusabira: Houby. Online. In: Kjogen.cz. Rok vydání není uveden. Dostupné z: http://www.kjogen.cz/wp/wp-content/uploads/Houby2.jpg. [cit. 2025-03-12].

Doslovně "bláznivá slova" se vyvinul v samostatný, komický žánr divadla z původních meziher v Nó.

Nenosí se masky a herci jsou oblečeni v kimonech.

Pro nás je důležitá česká skupina "Malé divadlo kjógenu", které založil Hubert Krejčí.

KABUKI

Zdroj: Kabuki. Online. In: Japan Cultural Expo. Rok vydání není uveden. Dostupné z: https://japanculturalexpo.bunka.go.jp/en/article/summary/202308/assets/img/img4.jpg. [cit. 2025-03-12].

Vzniklo v dobách Tokugawského šógunátu pospolu s žánrem Bunraku, proto bylo mnoho představení tvořených pro Bunraku hráno i v Kabuki.

Šlo o díla pro běžný lid, nebyl tak striktní jako Nó a jeho popularita velmi narůstala. Zároveň, na rozdíl od výše zmíněných divadel, v nich minimálně ze začátku směly hrát i ženy.

Představení obsahovala transvestitu a motivy příběhů z nevěstinců. To striktní šógunát nemohl nechat být a zakázal vystupovat ženám i mladým mužům, neboť se navyšoval výskyt homosexuality. Výsledkem těchto nařízení vznikla forma, kterou známe nyní s absencí erotiky.

Stejně jako Nó je představení doprovázeno hudbou, liší se ale v pestrosti kostýmů, které nejsou v Kabuki tak tlumené a v pódiu, které je propojené s diváky mostkem Hanamiči vedoucí napříč hledištěm až k hlavnímu jevišti Honbutai.

Namísto masek využívají herci oslnivého make-upu s bílým podkladem a pestře barevnými symboly, což ukazuje na charakter postavy.

Dělí se na:

1. Sewamono - současné hry

2. Džidaimono - historické hry o pěti dějstvých

Prvním Kabuki dramatikem byl Čikamacu Monzaemon, přičemž až po jeho smrti přestaly Bunraku a Kabuki soupeřit.

Nejváženější role je Onnagata = ženská role. Dále jsou významné role Wagoto = romantický, jemný a Aragoto = samurajský, silný.

Významnou hrou je Jošicune a tisíc sakur napsána Namiki Senrjúem původně pro Bunraku. Je inspirována Příběhem rodu Taira a vypráví o životě Minamota no Jošicuneho.

BUNRAKU

Zdroj: Bunraku. Online. In: Traditional Kyoto. Rok vydání není uveden. Dostupné z: https://traditionalkyoto.com/wp-content/uploads/2015/09/Bunraku5170628bunraku_bliss07_2.jpg. [cit. 2025-03-12].

Jiným názvem Ningjó džóruri je japonské loutkové divadlo.

Loutky jsou kvůli jejich velikosti ovládány počtem manipulátorů zahalených do celotělových, černých obleků se záměrem neodrazovat divákovu pozornost. Avšak dva manipulátoři - ti nejvíce vážení - jsou nezahalení, jedná se o vodiče hlavy a vodiče pravé části těla. Celou hru doprovází jediný vypravěč a hudební nástroj Šamisen popřípadě i bubny Taiko spolu se zpěváky.

Vznikalo poboku s Kabuki a výše zmíněný Čikamacu Monzaemon je považován za nejvýznamnějšího dramatika Bunraku.

V dobách Edo bylo Bunraku velmi populární, avšak po pádu šógunátu upadalo. V součastnosti existuje pouze jediné divadlo Bunrakuza.

Loutkař = Kurogo

Význačnou hrou jsou Láskyplné sebevraždy ze Sonezaki od Čikaku Monzaemona a Kanadehon Čúšingura sepsané více autory a předělané i do Kabuki žánru o 47 róninech.

TAKARAZUKA

Zdroj: Oda Nobunaga: Masaki Ryu. Online. In: TAKARAZUKA REVUE. Rok vydání není uveden. Dostupné z: https://kageki.hankyu.co.jp/english/revue/2016/nobunaga/cpl73a0000010zvn-img/cpl73a0000010zz3.jpg. [cit. 2025-03-12].

Jediný ze jmenovaných žánrů hraný ženami. Narozdíl od Kabuki je zde nejvýznamnější mužská role.

Jedná se o moderní muzikály příběhů z mangy.

Založil jej v roce 1913 Ičizó Kobajaši, původní název byl Takarazuka Revenue s cílem ukázat na nerovný postoj k ženám v japonsku a opuštění tradičních hodnot.

Otokojaku = mužská role

Musumejaku = ženská role

Herci jsou rozděleni do pěti skupin - Hana = květina, Cuki = měsíc, Juki = sníh, Hoši = hvězda a Sora = obloha.

JAPONSKÉ FILMY

Slavní herci:

Sota Fukuši

Jamazaki Kento

JamaP

Tošino Mifune - i mezinárodní filmy - Sedm samurajů, Raššómon

Ken Watanabe - narozen v roce 1959, filmy - Geiša, Poslední samuraj, Tanpopo, Godzilla, Transformers: Poslední rytíř, je 6. japonec nominovaný na Oskara

Takeši Kitano - herec, komik a režisér, otec nejspíše členem Jakuzy, člen dua Two Beat, nikdy ho nebrali vážně

Žánry:

Anime - animované filmy a seriály

Šomingeki - realistické filmy o pracujících lidech

Jakuza filmy

Džidaigeki - filmy spadající do doby Edo

Gendaigeki - opak Džidaigeki = filmy ze součastnosti

Čambara - akční samurajské filmy, vrstva Buši - vojenská šlechta - Buke x dvorská šlechta - Kuge, období Edo, vzestup měšťanstva (= Čónin) a úbytek samurajstva -> výskyt Róninů, kodex Bušidó, samuraj = člověk znalý hanby = Hadžiwoshiru, Bunmei = válečná sláva, Kuwabatake Sandžúró - Kawabatako - morušové pole (Sandžú = 30, Ró = koncovka mužských jmen)

Ninkjó eiga - filmy o cnosti, náhrada za Džidaigeki, japonské kovbojky, ideály Giri a Nindžó = z doby Samurajů - Samuraj má povinnost poslouchat pána a ten má povinnost se o Samuraje starat

Džitsuroku eiga = skutečné příběhy, život ukazován bez jakéhokoliv dobarvování, ovlivněn Hollywoodem, seriál Gokudó no onnatači

Filmy:

Raššómon - vyhrál cenu Zlatého Lva

Tokyjský příběh

7 samurajů

海は見ていた = Umi wa miteita = The Sea is watching

Zdroj: Masatoshi Nagase as Ryosuke and Nagiko Tōno as O-Shin in Kei Kumai’s THE SEA IS WATCHING. Photo courtesy of Imprint Films. Online. In: Elements of Madness. 2024. Dostupné z: https://i0.wp.com/elementsofmadness.com/wp-content/uploads/2024/05/sea2_jpg.jpg?resize=768%2C541&ssl=1. [cit. 2025-03-12].

2002, režisér: Kei Kumai (1930-2007), scénář: Akira Kurosawa (1910-1998), zemřel 4 roky před natočením filmu, jeho poslední scénář, zabýval se převážně mužskými postavami. Herci a postavy: Misa Shimizu, Nagiko Tôno, Masatoshi Nagase, hlavní hrdina - Oshin, Kikuno, Ryosuke.

Typ postavy: není gejša, je nutné rozeznávat několik typů žen - Maiko = dívka, která vypadá jako gejša, ale liší se (má dlouhé rukávy), Gejša = jednoduchý účes, ponožky tabi, nízká obuv, zavazování kimona vzadu, Júdžo = předmět filmu, obi zavazován ve předu (kvůli častému zavazování), vysoké lakované sandále geta, Oiran = lehká děva.

Období odehrávání filmu: období Edo 1603-1868. Císař, dvorská šlechta, šógun, daimjó, samurajská třída ši (士), rolnická třída hó (農), řemeslnická třída kó (工), obchodnická třída šó (商), ainu, eta - barakumin, hinin - herci, gejša. Velký důraz na detail

Hauru no ugoku shiro, Howl's moving castle, Zámek v oblacích

Zdroj: Howl's moving castle. Online. In: The Spool. 2019. Dostupné z: https://thespool.net/wp-content/uploads/2019/04/howl-2.jpg. [cit. 2025-03-12].

2004, režisér: Hajao Mijazaki - Studio Ghibli, na základě existujícího románu, charakteristické prvky pohádky: dvě sestry - ona neoblíbená, kletba čarodějnice, hledá své mladší já, hlavní postavy: čarodějnice z Pustin, pes Heen, Tuřín, Kalcifer, Michael, Haul, Sofie

Gion bayashi, Gion Festival Music

Zdorj: Gion Festival Music. Online. In: Wonders in the Dark. 2010. Dostupné z: https://wondersinthedark.wordpress.com/wp-content/uploads/2010/10/snapshot_dvd_00-26-02_2010-10-15_17-04-43.jpg?w=500. [cit. 2025-03-12].

1953, režisér: Kendži Mizoguči, scénář: Macutarou Kawaguči

雨月物語, Ugetsu monogatari, Tales of ugetsu, Povídky o bledé luně po dešti

Zdroj: Ugetsu. Online. In: MUBI. Rok vydání není uveden. Dostupné z: https://assets.mubicdn.net/images/film/369/image-w1280.jpg?1583519430. [cit. 2025-03-12].

1953, režisér: Kendži Mizoguči, žánr: Džidaigeki, hlavní postavy: Mori - Gendžůró, Mačiko Kjó - paní Wakasa, inspirováno povídkami z Jomihon - Akira Ueda, prvky divadla Nó

Godzilla, Gojira, Probuzená zkáza

Zdroj: Godzilla attacks. Online. In: Britannica. 2025. Dostupné z: https://cdn.britannica.com/42/176042-050-F8B099D0/scene-Godzilla-Honda-Ishiro.jpg. [cit. 2025-03-12].

1954, režisér: Iširó Honda - zakladatel žánru Kaidžú eiga = příběhy s obludami, ze kterého se vyvinul žánr Tokusacu = film se speciálními efekty, produkováno společností Tóho

Godžira = Gorida + Budžira, nese symboliku vyšší síly, se kterou se Japonsko nemůže vypořádat - atomové bomby, radiace, přírodní katastrofy jako Cunami a zemětřesení nebo naštvaní bohové Kami, vážný film o válce nesoucí depresi japonské porážky

電車男, Denša otoko, Train man

Zdroj: Densha otoko. Online. In: Live Journal. 2009. Dostupné z: https://ic.pics.livejournal.com/uisceros/921010/131221/131221_original.jpg. [cit. 2025-03-12].

2005, režisér: Šósuke Murakami, herci: Takajuki Jamada, Miki Nakatani

Otaku = nadšenec do jakéhokoliv média, v 80. letech přišel vznik videa a lidé mohli koukat na anime doma, v roce 1983 - novinář Aiko Nakamori napsal sérii článků "Otaku kenkjú

Jódžinbó, 用心棒 , Tělesná stráž

Zdroj: Yojimbo: V.I.M. Online. In: Movie Zone. 2021. Dostupné z: https://www.moviezone.cz/obr/YXJ0aWNsZU1haW4vMjUzNjkz. [cit. 2025-03-12].

1961, režisér: Akira Kurosawa, žánr: Džidaigeki a Čambara, herci: Toširó Mifune - Rónin Sandžúró, Tacuja Nakadai - Unosuke

Balada o Narajamě / Narayama Bushiko

Zdroj: Narayama Bushiko - Kinoshita. Online. In: Trigon-film. Rok vydání není uveden. Dostupné z: https://trigon-film.s3.amazonaws.com/production/media/__processed__/1af/ac3/kinoshita_narayama0-3ac3821b547c.jpeg. [cit. 2025-03-12].

režisér: Sóhei Imamura, herci: Ken Ogata, Sumiko Sakamoto, Nendži Kobajaši

na základě povídky, horské - Jamanokami a polní - Tanokami božstva, Obaste = zbavení se staré ženy

Sonatine

Zdroj: Takeši Kitano. Online. In: ČSFSD. Rok vydání není uveden. Dostupné z: https://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/000/408/408776_d43376.jpg. [cit. 2025-03-12].

1993, režisér: Takeši Kitano, historie Yakuzy podána Yakuzou, Mači jakko = zastánci slabých, Tekija = organizované skupiny, Bakuto = ze začátku najímané na obehrávání dělníků - nyní organizované skupiny, vrcholu dosáhla ve 20. letech, ve 30. letech využívají služeb Yakuzy v okupovaných oblastech, rodinný model - Ikka, bratrské vztahy = Aniki = Ojabun-kobun, Jubicume = rituál k vyřešení sporů, v Japonsku odmítán a na západě populární, Kitanova estetika

Always sunset on the 3RD street

Zdroj: Always Sunset 3. Online. In: AsianWiki.com. Rok vydání není uveden. Dostupné z: https://asianwiki.com/images/5/54/Always_Sunset_3-011.jpeg. [cit. 2025-03-12].

2005, režisér: Takahaši Yamazaki, vyhrál 12 ze 13 japonských oskarů, ekvivalent našich Pelíšků, ukazuje období Šówa, stavění Tokia - Tokyo Tower = 333m, 1989, radiový vysílač, Tokyo sky tree = 665m, nejvyšší budova, 50. léta - černobílá televize, pračka, lednička, 60. léta - barevná televize, klimatizace, automobil

Tampopo / Dandelion

Zdroj: Tampopo. Online. In: Far East Film Festival. 2018. Dostupné z: https://www.fareastfilm.com/ThumbJpeg.ashx?Code=FEFJ&Mode=C&FilePath=Archivi/FEFJ/Img/0005/5375.jpg&Width=1280&Height=715. [cit. 2025-03-12].

1985, Rámen western, režisér: Itami Džúzó, erotika spojená s gastronomií, přirovnávání jezení Rámenu k čajovému obřadu

Your name, 君の名前は, Kimi no namae ha

Zdroj: Your name. Online. In: The New Yorker. 2017. Dostupné z: https://media.newyorker.com/photos/59097fd82179605b11ad9782/master/w_1600,c_limit/Alt-Your-Name.jpg. [cit. 2025-03-12].

2016, Toho studio, Mitsuha; Taki - výměna těl, neúspěšný pokus o záchranu rodného města, znovu setkání - いつも誰かを探している。(icumo dakeka wo sagašiteiru - stále někoho hledám), anime

Slavní režiséři:

Akira Kurosawa - nejznámější režisér 20. století, spolupracuje s hercem Tošino Mifune

Kendži Mizoguči

Masaki Kobajaši

Hajao Mijazaki - studium Ghibli

Keisuke Kinošita - první barevný film Carmen comes home

Iširó Honda - 1954 Godzilla = první verze tohoto filmu

Takeši Kitano - film Battle royale, který inspiroval tvůrce Hunger games, uváděl také pořad Takešiho hrad

Hirokazu Kore-Eda - součastník, vyhrál cenu v roce 2018

Zajímavosti

Šóčiku je nejkontroverznější japonské studio, dalo příležitost Nagisovi Ošimovi natočit film Krutý příběh mládí - velmi erotický film s pozitivními ohlasy, jeho další díla odrážela jeho levicové smíšlení

Hiroši Tešigahara natočil film Písečná žena - také erotické dílo avšak s hlubší myšlenkou.

Šóhei Imamura měl jako typické hlavní postavy silné hrdinky.

V 70. letech se rozhodl Óšima udělat film, kde hlavní roli bude mít láska a erotika, tak vznikl jeden z nejkontroverznějších filmů historie Korida lásky, který byl v Japonsku zakázán.

Mladší režiséři se velmi inspirují mangou.

Hlavními problémy kinematografie je malá poptávka po kinech, rozvoj sítí multiplexu vlastněných americkými studii a malá produkce japonských filmů.

NÁBOŽENSTVÍ

Japonsko se vyznačuje 6 hlavními náboženstvími - Šintó, Budhismus, Konfucianismus, Taoismus, Křesťanství a nová náboženství.

Nejblíže ryze japonskému náboženství je Šintó.

ŠINTÓ

Doslovně "cesta Kami" - Kami je ekvivalence božstva. Kroniky datují počátek Šintó do 14. století, předpokládá se ale dřívější datum.

Vzešlo z kultů uctívajících krásy přírody. Kami berou podobu jakéhokoliv jsoucna s přirozenou krásou - vodopády, kámen porostlý mechem, statný strom, ale i pěkná vlastnost člověka, příjemná vůně, atd.

Moc Kami je přítomna v každé životní formě a životě samém. Lidé se k nim modlili pro požehnání úrody, práce a živobytí. Pro zachování jejich přirozené krásy a prokázání úcty je důležitá očista a čistota - Temizuja = očista rukou a úst před vstupem do chrámu.

Čistota je podstatou a cílem - čistý (život) = Harai.

Namísto kostelů staví pro Kami svatyně - nejvýznamnější je svatyně v Ise, dále v Nikkó a na Mijadžimě. Posvátné místo ve svatyni, kde přetrvává Kami, je oltář, na kterémž je položen Mitama-širo = posvátný předmět příslušící danému božstvu.

Kněží nekážou, pouze provozují rituály, které se mohou odehrávat kdekoliv. Posvátná místa se označují Šimenavou = provazem.

Kami se dělí na :

1. Amacu kami - žijí na Nebeské planině

2. Kunicu kami - žijí na Zemi

3. Ja-o-jorozu no kami = "nespočetná kami" - všechna ostatní kami

Mezi důležité bohy patří - Amaterasu Ómikami = bohyně slunce, Susanó = bůh podsvětí, moří a bouří a bratr Amaterasu, Cukijomi = bůh Měsíce, Musubi = bůh úrody, Inari = bůh rýže, Ebisu = bůh štěstí a bohatství.

Zdroj: Amaterasu Omikami. Online. In: J. Southern Studio. 2019. Dostupné z: https://www.jsouthernstudio.com/cdn/shop/articles/Amaterasu-Omikami_800x.jpg?v=1566968228. [cit. 2025-03-17].

Zdroj: Susanoo. Online. In: Mythopedia. 2022. Dostupné z: https://media.mythopedia.com/Hd4ZJIsZYYcAMreg1g5jk/f087ae7b4fbe9b126fa3f6f53e6b9260/susanoo-japanese-god-of-storms.jpg?w=640&q=50&fit=crop&ar=3:2&crop=faces,entropy&auto=compress,format. [cit. 2025-03-17].

Zdroj: Tsukuyomi. Online. In: Michigan State University. 2019. Dostupné z: https://news.isp.msu.edu/application/files/5115/7609/6131/tsukuyomi.jpeg. [cit. 2025-03-17].

Existují dvě důležité císařské kroniky - Kodžiky a Nihonšoki:

1. Kodžiki - první japonská kronika z roku 712. Je rozdělena na dvě části - Věk bohů a věk císařů, přičemž končí vládou císařovny Suiko v roce 628.

2. Nihonšoki = Nihongi - z roku 720. Je detailnější než Kodžiky a v některých informacích se liší. Více než na mýty a Věk bohů se soustředí na Věk císařů a nastolení jejich moci. Končí vládou císařovny Džitó cca v roce 700.

Zde předám stručný popis věku bohů:

Na začátku byl chaos, za kterého se utvořila Nebeská planina a Země. Zde božstva Izanagi a Izanami dostala úkol Zemi spolu s Japonskem dotvořit. První vytvořený ostrov byl Onogorošima, na kterém postavili vysoký podpůrný sloup. U něj se chtěli rozmnožit kroužením okolo sloupu, Izanami ale pochybila - promluvila první, kvůli tomu děti, které z tohoto styku vzešli, nebyli přijímány. Rituál u sloupu se rozhodli provést znovu, tentokrát správně. Narodily se další japonské ostrovy a Izanami porodila bohy všech živlů, když ale rodila boha ohně, utrpěla vážné popáleniny a zemřela. Izanagi ho za to z žalu připravil o hlavu a vydal se do podsvětí. Přál si vyvést z něj Izanami, to se mu ale nezdařilo a při útěku zatarasil vchod - nejspíše v oblasti dnešního Izumo. Izanagi se šel omýt - z levého oka se zrodila Amaterasu, z pravého oka Cukijomi a z nosu Susanó. Susanó Amaterasu záviděl a dělal jí naschvály. Amaterasu to nevydržela a utekla do jeskyně, čímž se vytratilo Slunce a nastal chaos = Jeskynní mýtus. Bohové ji chtěli vylákat, tak vymysleli lest - před jeskyní vyvěsili korále, tančili a smáli se, před vchod postavili božské zrcadlo. Amaterasu překvapena vylezla ven a při pohledu na svůj odraz v zrcadle se za ní jeskyně zapečetila. Susanó byl vyhnán na věky z nebe a tak se toulal Zemí. V kraji Izumo zaslechl zvěsti o osmihlavém hadovi Oročim. Porazil ho a z jeho ocasu vytvořil meč Kusanagi no Curugi, jenž věnoval Amaterasu jako omluvu. Amaterasu později poslala na Zem svého pravnuka Ninigiho spolu s korály, zrcadlem z incidentu v jeskyni a mečem od Susana, s cílem vládnout. Tyto předměty jsou dodnes považovány za císařské klenoty a jsou uchovány ve svatyni v Ise. Ninigiho vnuk Džinmu byl prvním císařem.

Věk císařů:

Pro japonské císařství je klíčové napojení císařské krve přímo na bohy a konkrétně na Amaterasu. Císař je zároveň nejvyšším knězem šintó a provádí pravidelné rituály.

Označení pro císaře:

1. Akicumikami - projevené božstvo

2. Arahitogami - božstvo v lidské podobě

3. Ikigami - živoucí božstvo

Nejradikálnější období pro Šintó byla doba Šówa, neboli období vlády císaře Hirohita během druhé světové války. V této době bylo Šintó státním náboženstvím.

Po válce však Šintó velmi utrpělo. Svatyně nebyly tolik navštěvované a nedostávaly milodary, císař se musel zříct svého božského původu, lidé se odstěhovali do měst, čímž utrpěli venkovské svatyně. I tak se ale k Šintó hlásí většina obyvatel.

Americká okupace, která ke konci hrála v Japonsku klíčovou roli skončila v roce 1952 a od roku 1955 vládne v Japonsku Liberálně demokratická strana.

Velmi kontroverzní svatyní je Jasukuni v Tokiu. Stojí od roku 1869 a jde o svatyni Šókonša od roku 1939 označovanou jako Gokoku Džindža, ve které se uctívají vojáci, kteří padli za císaře. V roce 1978 bylo do svatyně uvedeno 14 válečných zločinců třídy A odsouzených Mezinárodním vojenským tribunálem pro Dálný východ, což vyvolalo velké reakce v Japonsku i na Západě. Po návštěvě premiéra Koizumiho dokonce Čína přerušila na několik let diplomatické styky s Japonskem.

Oddělení Šintó od budhismu = Šinbucu bunri, nastalo k tomu po restauraci Meidži v letech 1868 - 1873, v rámci rozdělení chrámů a svatyní do komplexů Džingúdži. Buddhismus ztratil státní podporu.

Státní Šintó dostalo svůj název až po druhé světové válce - Kokka Šintó. Jeho záměr byo posílit moc císařské rodiny a centralizace. Zdroje státního Šintó:

1. Kokugaku - škola národní nauky

2. Mitogaku

V roce 1872 se ze všech Šintó kněží stali státní úředníci. V této extrémistické formě již nešlo o víru, ale o ideologii. Nejedná se proto o plnohodnotné Šintó, které nikdy státním náboženstvím nebylo. Využívalo se k propagaci války a militarismu. Po kapitulaci Japonska vydala americká okupační správa Směrnici o Šintó, která zakazuje propojení Šintó se státem a jakoukoliv jeho propagaci. Posledním konečným bodem státního Šintó bylo prohlášení císaře Šówa, ve kterém se v roce 1946 zřekl svého božského původu a nadřazenosti japonského národa nad ostatními.

BUDHISMUS

Dostal se do Japonska v roce 552 od korejského krále Päkče, který potřeboval vojenskou pomoc a tak poslal žádost spolu se soškou buddhy Šákjamuniho a sútrami do Japonska. Říká, že život je cesta plná utrpení a následováním této cesty můžeme dosáhnout probuzení tedy Nirvány. Každá buddhistická rodina vlastní malý domácí oltář.

Příchod budhismu zapříčinil první velkou válku mezi rodem Soga, který byl pro jeho plné přijetí a rody Nakatomi a Mononobe, kteří se ze strachu před možným hněvem Kami stavěli proti. Spor vyhrál rod Soga a budhismus byl přijat a díky vládě císařovny Suiko a princi Šótoku ukotven v japonské kultuře.

Výsledkem přijetí budhismu je jeho propojení s Šintó a jejich koexistence. Lidé navštěvují jak buddhistické chrámy tak Šintó svatyně. Kami často dostaly i své vyobrazení jakožto buddhové - Amaterasu a Bóddhisattva Kannon.

OBDOBÍ ASUKA - ARISTOKRATICKÝ BUDHISMUS

Asuka bylo město, kde sídlil rod Soga. Po sporech mezi rody byl budhismus prosazen a místem jeho uctívání se stal chrám rodu Soga Asukadera.

Během vlády prince Šótoku byl budhismus dále propagován, vystavěl sedm chrámů například Hórjúdži v Naře - nejstarší dřevěná stavba na světě nebo Šitennódži v Ósace. Vláda přijímala budhismus nejspíše s čistě politickým záměrem, nikoli kvůli spasení lidu. Budhismu se dařilo i po Šótokuově smrti.

Následně císař Šómu nechal postavit Kokubundži = národní buddhistické chrámy do každé provincie a centrem těchto chrámů byl Tódaidži postaven roku 752 v Naře, ve kterém se nachází veliká bronzová socha sedícího buddhy Mahávairóča. Sloužily jako školy, nemocnice nebo sirotčince.

OBDOBÍ NARA - STÁTNÍ BUDHISMUS

V roce 710 se hlavní město přesunulo z Asuky do Nary.

Císařská moc se upevňovala podle Číny. Ve státní administrativě vznikl jakýsi mnišský úřad Sómirjó. Zároveň byly všechny budhistické spisy a texty zapisovány v původní čínštině.

Buddhistické školy jsou známé pod pojmem Rokušú = 6 Narských škol. Přišly do Japonska přes Čínu a Koreu ještě za života prince Šótokua. Období jejich nejsilnějšímu vlivu se říká Narský budhismus. Nejsilnější vliv měli za vlády císařovny Kóken, která jmenovala ambiciózního mnicha Dókjóa na vysokou pozici ve státní sféře, čímž ohrozila nástupnictví císařské linie. Následný císař Kanmu byl donucen přesídlit hlavní město z Nary, která byla v té době nejsilnějším centrem budhismu, do Heiankjó - dnešního Kjóta, čímž začala nová éra Heian.

Zdroj: The 46th Ruler: Empress Koken: Kunisada III. Online. In: Fuji Arts. Rok vydání není uveden. Dostupné z: https://www.fujiarts.com/japanese-prints/k505/085k505f.jpg. [cit. 2025-03-17].

Narské školy:

1. Hossó

2. Džódžicu

3. Kegon

4. Kuša

5. Ri'šú = Ricu

6. Sanron

Mezi důležité texty patří Sútry, které byly v dobách státního budhismu vydávány na podporu státu a panovníka, spolu s tím i vyzdvihovaly buddhy jako je Šákjamuni nebo sluneční buddha Mahávairóčán. Všechny byly napsány pouze v čínštině.

1. Konkómjókjó = Sútra zlatého světa

2. Ninnókjó = Sútra dobrovitého krále

3. Kegonkjó = Sútra květinového věnce

4. Hokekjó = Lotosová Sútra

OBDOBÍ HEIAN - EZOTERICKÝ BUDHISMUS

Toto období se vyznačuje dvěmi ústředními školami Šingon a Tendai vycházející z čínského učení, jenž bylo přetvořeno do japonské tradice.

Jejich rozlišnou složkou je Ezoterismus a Ezoterický budhismus, který říká, že je možno dosáhnou Nirvány bez nutnosti procházení Sansárou = koloběhem reinkarnace.

Šingon - sídlo na hoře Kója, mnich Kúkaie

Kúkaie studoval počínaje rokem 804 v Číně a školu založil po jeho návratu, kdy mu císař Soga poskytl materiální ochranu a dal mu pod správu jeden ze dvou ochranných chrámů - Tódži. Jeho učení podtrhuje roli učitele, který vede žáky na cestě poznání.

Důležitou složkou jsou Mantry - tři mysteria klíčováí pro Ezoterický budhismus. Ve většině mandal byl vyobrazován budha Mahávairóča.

Tendai - sídlo na hoře Hiei, mnich Saičó

Stejně jako Kúkaie studoval Saičó v Číně a po jeho návratu dostal pod svou správu chrám Tódaidži. Propagoval praxi cílenou na sjednocení Narských škol a ukončení jejich rozkolů, kladl důraz na dodržování pravidel, studium textů a přísné dodržování meditační praxe. Přízeň získal u císaře Kanmua, který mu dal prostředky na vybudování chrámu na hoře Hiei - Enrjakudži. Jeho škola se držela Mahájánového univerzalismu - všechny bytosti jsou na cestě k Nirváně a spasení.

V období Heian vznikaly školy na horách, kde sídlili jak božstva Kami tak budhistické postavy. Cesta na tyto místa tedy znamenala dvojí požehnání.

Toto propojení Kami a budhismu dovedlo do extrému hnutí Šugendó, které zkombinovalo praktickou většinu učení a myšlenek do jedné sekty. Jejich praxe obsahovala cestu se smyslem odolávat fyzickému utrpení a tím dosáhnout Nirvány. Založil ji mnich En no Gjója, praktikovali samotu, hladovění a mnoho forem fyzického i psychického mučení. Sekta byla zakázána v roce 1872 po násilném oddělení Šintó a budhismu.

Zdroj: Yamabushi Priest Kuban-Jakkoin crossing flames during "Kassyo-Zanmai" in Val d'Isere village of France, Alps Savoy. Online. In: Shugendo. Rok vydání není uveden. Dostupné z: http://www.shugendo.fr/sites/default/files/28.KUBAN_.JPG. [cit. 2025-03-17].

OBDOBÍ KAMAKURA - LIDOVÝ BUDHISMUS

Vrcholná éra budhismu ve které se do Japonska dostaly nové budhistické školy jako jsou:

Škola Čisté země - nejpopulárnější mezi běžnými lidmi

Pravá škola Čisté země

zenová škola Rinzai

Ničirenova škola

a mnoho dalších. Těmto novým školám a směrům se říkalo "Nový budhismus" na rozdíl od učení škol Šingon a Tendai nazývané "Starý budhismus". Hlavním místem pro formování nových učení se stal chrám Enrjakudži na hoře Hiei.

Nově vzniklé směry vycházeli z učení dosavadních škol a propagovaly myšlenku, že došlo k úpadku Dharmy = zákona budhistického učení - pominutelné zjevy a fenomény bez podstaty.

Zen = meditace/soustředění - nemá ale přesnou definici, jakmile se ho pokoušíte popsat slovy, uniká vám jeho podstata. Nejdůležitější je pro něj meditační praxe.

Zazen - Klade důraz na jednotlivce a jeho vlastní podstatu, která je identická s buddhovou.

Zen i Zazen tvrdí, že slova jsou zbytečná a mistři následovali Buddhu Šákjamuniho.

Zenové školy:

1. Zenová škola Rinzai - založena mnichem Eisaiem, který studoval v Číně a následně po návratu založil několik chrámů na Kjúšú. V hlavním městě ho ale místní mniši nepřijali a byl donucen odcestovat do Kamakury, kde získal vojenskou podporu rodu Hódžó a s podporou Šógunátu se navrátil do hlavního města. Průběžně dostávalo hnutí podporu od Šógunů rodu Ašikaga, kteří založili nejvýznamnější síť zenových chrámů v Kjótě a Kamakuře = Gozan.

2. Gozan - pět horských chrámů v Kamakuře a Kjótě, tedy dohromady deset chrámů. V Kjótu byly chrámy dostavěny po pádu Šógunátu.

Kamakurské chrámy:

Kenčódži

Engakudži

Džufukudži

Džóčidži

Džómjódži

Kjótské chrámy:

Tenrjúdži

Šókukudži

Kennindži

Tófukudži

Mandžudži

Nad těmito chrámy měl kontrolu chrám Nanzendži. Celý tento systém byl přijat až za vlády císaře Godaiga v období Muromači.

3. Zenová škola Sóto - založena mnichem Dógenem, který také studoval v Číně, jeho sídlem byl chrám Eiheidži a zrušil jakoukoliv hierarchii - všichni mniši byli stejně důležití nezávisle na množství dobrovolné práce.

4. Škola Čisté země a Amidismus - buddha Amida = buddha nekonečného světla byl velmi populární, neboť jeho vzýváním měli být všichni spaseni. Amida žil v Západním ráji přezdívanému Čistá země. V minulém životě byl Bóddhisattva, který slíbil, že každého jeho následovníka spasí a zavede do Čisté země. K jeho vzývání se používala formulka Nenbucu.

V Amidismu existovaly dvě školy:

Škola Čisté země - bývalý mnich školy Tendai - Hónen

Pravá škola Čisté země - bývalý mnich školy Tendai - Šinran

Obě školy vznikly kvůli společenskému a morálnímu úpadku. Poprvé se zde dostal budhismus mezi obyčejné lidi.

5. Ničiren - poslední mnich období Kamakura, který se pokusil prorazit své učení. Pocházel z chrámu Enrjakudži na hoře Hiei. Došel k názoru, že spásu lze nalézt pouze studiem Lotosové Sútry. Založil Ničirenovu školu, kde hlásal možnost spasení již v životě ne po smrti. Silně kritizoval ostatní školy a jeho učení šlo silně proti nim, proto byl nazýván odpadlík. Tvrdil také, že mír v zemi bude pouze, pokud panovník bude uctívat jedinou Dharmu - Lotosovou sútru. Po mongolských nájezdech na Japonsko ve 13. století byl vyhnán z Kamakury za pobuřování a podkopávání státní autority.

OBDOBÍ TOKUGAWA - ETABLOVANÝ BUDHISMUS

Budhismus existoval po boku s Neokonfucianismem a poskytovaly etická pravidla, budhismus ale mezi obyčejnými lidmi postupně upadal. Pomohly mu Edikty proti křesťanství, neboť byli všichni nuceni se zaregistrovat v buddhistickém chrámu, což pomohlo i se sčítáním lidu a vymýtáním křesťanství.

Škola Óbaku = škola japonského zenu ze 17. století původem z Číny, i přes politiku Sakoku se dostala do Japonska a existovala po boku s Rinzai a Sótó. Sídlo je chrám Óbaku-san Manpukudži v Udži. Praktiky jsou podobné škole Rinzai, ale přidalo se k nim uctívání buddhy Amidy a vzývání ho formulkami Nenbucu.

ANGAŽOVANÝ BUDHISMUS

Hledají způsoby, jak aplikovat poznatky z praktikování meditace a dharmy na libovolné problémy ve společnosti. Přišel z Vietnamu a nikdy se plně neuchytil.

NEOKONFUCIANISMUS

V období Tokugawa patřil do hlavní filozofie. Ovlivnil převážně Samuraje k vytvoření jejich kodexu válečníků - Bušidó. Navrátil společnost zpět ke tradicím a klasickému stylu života.

Vyvinuly se tři studie Neokonfucianismu:

1. Šušigaku - věrnost, poslušnost, smysl zadlužení vůči nadřízeným

2. Ójómeigaku

3. Kogaku - obnovování původních Konfuciových myšlenek

TAOISMUS

Překládané jako "cesta poznání", dostal se do Japonska z Číny od Lao c'a obsahuje i studium astrologie, kosmologie, medicíny, Yin a Yang. Nikdy se však v Japonsku plně neuchytil.

KŘESŤANSTVÍ

Přivezl ho do Japonska v 16. století František Xaverský. V době Sengoku za vlády prvního japonského sjednotitele Ody Nobunagy bylo křesťanství v rozkvětu a dostalo se až do Kjóta. Tojotomi Hidejoši však nehodoval cizí vírou, a tak roku 1587 rozkázal, aby křesťanští misionáři zemi opustili. Jelikož nebyl jeho rozkaz Evropany vzat vážně nechal popravit 9 misionářů a 17 japonských laiků. Pronásledování křesťanů pokračovalo přes Tokugawský Šógunát až k Šimabarskému povstání a nutili křesťany k vzdání se víry. Po pádu Šógunátu a otevření Japonska v roce 1868 se misionáři vrátili. Také se ale neuchytilo.

Zdroj: Works of art from Japanese Catholic history. Representation of persecuted Japanese Christian martyrs. Online. In: Fundación CARF. 2023. Dostupné z: https://fundacioncarf.org/wp-content/uploads/2023/05/martires-japoneses-decapitados-1.jpg. [cit. 2025-03-17].

NOVÁ NÁBOŽENSTVÍ

Dva typy poutí:

Pouť s jedním cílem

Pouť přes více destinací - např. 33 poutních míst zasvěcených Kannon, 88 svatých míst Šikoku

Klasickou poutí byla pouť do svatyně v Ise, která se provozovala už od doby Nara. V době Heian se staly ještě populárnějšími - komplex Kumano v prefektuře Wakajama pro hnutí Šugendó, svatyně Hasedera, chrám Šitennódži.

Popularita rostla i v době Edo. Pouť do svatyně v Ise zde i dostala název - Okage Mairi. Toužili po požehnání do dalšího života. Objevila se zde i konzervativní škola podporující Šintó - Kokugakuha.

Doba Meidži poutě nabyla obchodního rázu a přestala mít náboženský význam a stala se spíše turistickou záležitostí. Zároveň se společnost sjednotila a pohromadě ji drželo Šintó. Lidé se vrátili ke studování kroniky Kodžiky a nejstarší sbírky modliteb Norito. Zavedla se svoboda náboženství a byl zrušen systém ohlašování se u místního buddhistického chrámu.

V 19. a 20. století bylo Šintó povýšeno na státní náboženství. Vznikala ale vedle něj i právě nová náboženství = Šinkó šúkjó / Šinšúkjó. Nejstarší z nich vznikala ještě v době Edo v jeho části Bakumacu:

1. Tenrikjó - zakladatelka Nakajama Miki - božstva skrze ní promlouvala k lidu, silná podpora charity

2. Kurozumikjó

3. Oomoto

Vláda tyto hnutí neměla v oblibě. Po druhé světové válce bylo zrušeno státní Šintó. Přišla také náboženství 20. století:

1. Riššó kóseikai - základ z Lotosové sútry, uctívání předků

2. Šinnjóen - podle školy Šingon

3. Sóka gakkai - podle Ničirenova učení, dnes politický vliv díky asociaci se stranou Kómeitó

TRADICE

Macuri = svátek

Menčú gjódži = obřady/svátky celoročního cyklu - původem z Číny a budhismu

Engi šiki = kniha z roku 907 obsahující seznam nejstarších svátků a obyčejů

Obecně slaví příchod Kami k lidem v různých ročních obdobích.

Jaro - zemědělství, přání hojné sklizně, předvádí se různé stupně růstu rýže

Léto - městské festivaly, časté sucho a požáry - utišování rozzlobených Kami

Podzim - zemědělství, děkování Kami za sklizeň a doprovázení je v odchodu

Zima - oslavy nového roku, sněhové festivaly

Kjúreki = do roku 1872, lunárně-solární kalendář rozdělen na Secu = změny ročních období

Gosekku = pět tradičních ceremonií:

7.1. = Džindžicu

3.3. = Džóši/ Hinamacuri

5.5. = Tango

7.7. = Šičiseki/ Tanabata

9.9. = Šójó/ Kiku

ÚNOR

3.2. Secubun - nejznámější z dohromady 4 Secubun v průběhu roku, oslava změny ročního období, přelom zimy a jara znamená ohrožení domácností démony = Oni a zlými silami - osoby převlečené za Oni se trefují sójovými boby a říká se "Oni wa soto, fuku wa uči" = "Démoni ven, štěstí dovnitř"

Šumbun = jarní rovnodennost

14.2. sv. Valentýn - přejatý z Ameriky, slaví ho dívky vyznáváním citů mužům vlastnoručně upečenými čokoládami - 1. Honmei čoko = vyjádření lásky, 2. Giri čoko = obdarování z povinnosti, 3. Tomo čoko = projevení kamarádství

BŘEZEN

Hanami = přechodný svátek koukání na rozkvétající Sakury, přišel z Číny

3.3. Džóši no sekku/ Hinamacuri = svátek loutek a holčiček, nebo Mono no sekku = svátek broskví, z doby Heian, první zmínka o hraní s loutkami z knihy Gendži monogatari, loutky Hina se vystavují na oltářík, před svátkem děti vyrobily loutky a pustily je po vodě - odnesly nemoci a neštěstí

Zdroj: Hinamatsuri. Online. In: Keio Plaza Hotel Tokyo. Rok vydání není uveden. Dostupné z: https://www.keioplaza.com/keywords/images/hinamatsuri_ph01.jpg. [cit. 2025-03-17].

14.3. White day/ Howaitó dé = den odpovědí, muži nyní odpovídají na vyznání žen z Valentýna, dárky jsou bílé a trojnásobné ceny - Sanbai gaeši

21.3. Šunbun = astronomický začátek jara, vracení se do svého rodného města, zároveň Ohigan/ Ohaka mairi = spojení našeho a posmrtného světa

DUBEN A KVĚTEN

Koromogae = výměna teplých zimních Kimon za letní, začátek měsíce

Golden week/ Ógon šúkan = zlatý týden, od 29.4. do 5.5. čtyři svátky hned za sebou:

29.4. den Šówa = vzpomínkový den na císaře Hirohita, den narození císaře Šówa

3.5. den ústavy = sepsána Amerikou a předána Japonsku roku 1947

4.5. den zeleně = den lásky císaře Šówa k přírodě, zasvěcení životnímu prostředí

5.5. Tango no sekku/ Kodomo no hi = svátek válečníků a chlapců, původ už za císařovny Suiko v době Heian jako rituál odhánění epidemií, vystavování slaměných koníků a bojovníků, v rodinách kde mají hochy se vystavují prapory ve tvaru kaprů

ČERVEN

1.6. Koromogae

ČERVENEC

Očúgen = letní pozdravy členům rodiny, starost o ně kvůli horku

1.7. Jamabiraki = otevírání hor; Jumibiraki = otevírání moří

7.7. Tanabata = svátky hvězd - podle legendy o dívce Tanabatacume a pověsti o dvou hvězdách = milencích, kteří se nemohou setkat ale když je tento den pěkně a Mléčná dráha = Nebeská řeka není rozvodněná a oni se mohou setkat, dívky se zdokonalují v šití a hoši v kaligrafii, psaní přání na papírky a zavěšování je na bambusové větve

Zdroj: Celebrating the REAL Tanabata in Kyoto. Online. In: Japan Cheapo. 2017. Dostupné z: https://cdn.cheapoguides.com/wp-content/uploads/sites/3/2015/08/193680632_9211092aa9_o-770x512.jpg. [cit. 2025-03-17].

20.7.-7.8. Dojó no uši no hi = svátek jezení úhořů, jí se také jídle končící na N jako Daikon, Nindžin = mrkev nebo Dojó moči

SRPEN

13.8.-16.8. Obon = buddhistické dušičky, příchod duší předků na návštěvu, zametení cesty od hrobu ke vchodu domu, kompletní úklid domu, připravení oltářků s obětinami, při odchodu se vytvoří lodičky s lampionky, které se pustí po vodě a duše ne nich odplují zpět do říše mrtvých = Tóró nagaši

Zdroj: Obon. Online. In: Název webu nenalezen. Rok vydání není uveden. Dostupné z: https://blog.eastwest.org/hubfs/Blog%208.8.22.jpg. [cit. 2025-03-17].

Bon odori = tance na pobavení příchozích duší

Hanabi/ ohnivé květy = ohňostroje, nosí se Jukata, dřeváky Geta a vějíř Učiwa, střelný prach přivezli Evropané v 16. století

ZÁŘÍ

9.9. Čójó no sekku = svátek chryzantém, 9 je šťastné číslo, konec sklizně tudíž největší zásoby jídla přes rok

3. pondělí v září Keiró no hi = den úcty ke stáří

po skončení období tajfunů se vyčistí obloha a může se pozorovat Měsíc = Ocukimi

Zdroj: Japanese 100% Cotton 19.75 Otsukimi Moon Rabbit Furoshiki Fabric Wrapping Cloth. Online. In: Ebay. Rok vydání není uveden. Dostupné z: https://i.ebayimg.com/images/g/AloAAOSwHM1lYIx8/s-l400.jpg. [cit. 2025-03-17].

ŘÍJEN

Momidžigari = honba za barvícím se listím a jejich pozorování

LISTOPAD

15.11. Šičigosan = 7;5;3 - 3 leté děti, 5 letí chlapci, 7 leté dívky mají příležitost si poprvé obléknout Kimona (hoši Hakamu a dívky pás Obi) a navštěvují Šintoistickou svatyni

Čitoseame = bonbóny za dlouhověkost, odměna za cestu v Kimonu

Tódžó = zimní slunovrat

PROSINEC

Rittó = začátek zimy, jedli se placky Moči na ochranu proti všemu špatnému, den vzývání boha vody

Oseibo = dárky ke konci roku, dříve dárky pro bohy - nyní dárky pro rodinu z úcty

Vánoce = nejsou významné, lidé chodí do práce

Bónenkai = večírky na zapomenutí roku

31.12. Ómisoka = oslava posledního dne v roce, poslední den na splnění všech závazků vůči starému roku, večer se jí nudle Soba nebo Udon - dlouhé nudle sdružované s překročením toho co bylo

Kóhaku = pořad v televizi, na NHK

LEDEN

1.1. Ošógacu = Nový rok, hlavním znakem jsou borovice - symbol dlouhověkosti, staví se před vchody

Novoroční tradice:

1. Hacumóde - hacu = první, móde = návštěva šintoistických svatyní, kupuje se Omamori

2. Hi no de - pozorování prvního východu slunce

3. Otošidama - peněžní dárek dětem, dostávají pouze děti které nevydělávají

4. Fukubukuro - "lucky bag", kupování tašek s překvapením

5. Kagami moči - Moči sestavené do podoby sněhuláka a barvené mandarinkovými barvami, dekorace

6. Kadomacu - dekorace bambusu s borovicí, barvy bílá, červená, zelená

7. Šinekazari - závěsná dekorace

8. Nengadžó - novoroční blahopřejná pohlednice, musí být doručeny do 1.1. mají tedy speciální jednotný formát pro lepší identifikaci poštou

Novoroční hry:

1. Hagoita - venkovní, míčová, pinkání dřevěnými destičkami

2. Takoage - pouštění draka

3. Sugoroku - něco jako japonské monopoly

4. Kakizome - dospělí kaligraficky napíší na papírek své přání a zavěsí ho někde v domě

Novoroční jídla:

1. Oseči rjóri

2. Kuromame - černé fazole

3. Datemaki - omeleta

4. Kobu - mořské řasy (Konbu = radovat se)

5. Kazunoko - jikry slanečka (= početné potomstvo)

6. Ebi - krevety

7. Hamaboko - rybí želé

SPECIÁLNÍ OSLAVY

Svátky specifické pro konkrétní oblasti:

1.Gion macuri - hlavně v Kjótu ve svatyni Jasaka

2. Gudžó odori

3. Květinový festival v Hirošimě

4. Hakata dontaku

5. Tendžin macuri

6. Nagasaki kundži

7. Sapporo juki macuri - v únoru, sochařství ze sněhu, mezinárodní soutěž

8. Kanda macuri

9. Fukuoka gion jamakasa

10. 7.8. - Nemuri nagaši - slavnosti spojené s prací na severu

Jiné oslavy:

Seidžinšiky = oslava dospělosti - plnoletí ve 20 letech, původně "slavnost změny účesu", od doby Meidži se koná 15.1.

Ošičija = sedmá noc - hostina celé rodiny týden po narození dítěte, podle zákona musí být dítě pojmenováno do 14 dní od narození, většinou ho oznamují na této oslavě

Obi iwai = slavnost pásku - v pátém měsíci těhotenství je ženě pod břicho zavázán pás Obi